Naopak Čelakovský se neúnavně snažil o co nejvěrnější zachování lidových kořenů a neváhal kritizovat Erbenovu Svatojánskou noc za to, že podle jeho názoru postrádala skutečný lidový základ. I když sám v Tomanovi a lesní panně využíval nadpřirozené motivy, viděl v Erbenových úpravách odklon od autentičnosti, který považoval za příliš vzdálený původní lidové tradici. Čelakovský věřil, že pravá hodnota lidových příběhů spočívá v jejich nezměněné podobě, a že jakákoli odchylka od originálu může zničit jejich autentičnost a vnitřní sílu.

​​

Diskuse mezi těmito dvěma literárními velikány probíhaly nejen prostřednictvím osobní korespondence, ale i v atmosféře pražských kaváren a literárních salónů, kde se myšlenky střetávaly stejně intenzivně jako jejich slova. Přestože Erben nikdy svou Svatojánskou noc nedokončil, tento spor zůstává výrazným příkladem hlubokého střetu mezi snahou o uchování tradice a odvážnou touhou po literární inovaci. Tento konflikt nejen formoval jejich vlastní tvorbu, ale také zanechal trvalý otisk v dějinách české literatury, který dodnes inspiruje debaty o významu autentičnosti a umělecké svobody.​​